Možná je takové upomenutí dobrým semaforem pro jakéhokoliv rodiče. Hluboce věřím, že je povinností každého člověka starat se o věci obecné, pomáhat budovat komunitu kolem sebe, být nápomocný lidem v nouzi, nebýt lhostejný. Stejně tak je myslím povinností každého rodiče nenechávat věci kolem sebe jen plynout, starat se o své děti a vědomě a aktivně je vést k tomu, aby se z nich stávali dospělí, kteří najdou své místo ve světě a sami přispějí k jeho zlepšení.
To všechno je ale možné jen když člověk sám dokáže najít míru a umí se postarat sám o sebe. Když vědomě pečuje o svoje duševní i fyzycké zdraví, umí odpočívat a dobíjet baterky tak, aby zvládl fungovat pro sebe i pro ostatní.
Většina z nás to určitě alespoň teoreticky ví. Máme právo dát si pauzu, vyhradit si čas pro sebe, chvíli vydechnout. Je to skvělá a vlastně velmi banální rada, ale pro pracujícího rodiče s malými dětmi je asi máloco tak těžké jako právě takováto péče sám o sebe. Možná ale čím více si to budeme připomínat, tím lépe se nám momenty odpočinku a bytí sám se sebou budou hledat.